Pokud vás to zajímá (otevřený ateliér)░In Case You Are Curious (open studio) ↑

(společná výstava░collective exhibition, Delfina Foundation, London, 2023)

LIŠEJNÍKY JSOU CESTA░LICHENS ARE THE WAY

Chci se stát lišejníkem.

Proč zrovna lišejníkem?

Lišejníky si nehrají na to, že jsou individuality. Jako jablko, tchoř anebo člověk. Jsou složené ze dvou partnerů, houby a řasy, protože každá část zvlášť zjistila, že vzájemně si pomáhat je výhodnější než spolu soupeřit.

Lišejníky vydrží skoro všechno. Vzali jsme je do vesmíru a vystrčili ven z kosmického modulu. Po půl roce jsme je dopravili zpět na zem a ony stále žijí.

Lišejníky tu jsou nejdéle a bez toho, aby se měnily, inovovaly nebo přizpůsobovaly. Nejlepší strategií na přežití je nespěchat. V Antarktidě roste lišejník, který je starý 9000 let. A není větší než rodinná pizza.

A taky chci zakusit, jak myslí hmota.

I want to become a lichen.

Why a lichen?

Lichens don't pretend to be individuals. Like an apple, a polecat or a human. They are made up of two partners, a fungus and an algae, because each part separately has found that helping each other is more profitable than competing with each other.

Lichens can withstand almost anything. We took them into space and pushed them out of the space module. After six months, we brought them back to Earth and they were still alive.

The lichens are longest surviving organisms on our planet. The best survival strategy is to take your time. There's a lichen in Antarctica that's 9,000 years old. And it's no bigger than a pizza.

And I want to experience how matter thinks.

#1:
Lišejník na zdi na přilehlém dvoře nad oknem a pod okenním parapetem (živý organismus)
Lichen on the wall in the adjacent yard above the window and under the window sill (living organism)

Nechci se pouze dozvědět ale skutečně prožít, co to je být lišejníkem. Lidé chtějí neustále více, lišejník představuje kulturou dostatku. Tak jako jemu i mě stačí to, co mám. Nalézám a nekupuji materiály, ze kterých dělám umění. Jsou to železné límce a víčka lahví od vína. Spojuji je tak, jako lišejník tvoří svoje tělo z toho, co mu vítr, voda a země nabídne. Myšlení hmoty.

I don't just want to learn what it is to be a lichen, but instead to actually experience it.. People want more all the time. Lichen represent a culture of abundance. Like them, I am satisfied with what I have. I find rather than buy the materials I use to make art. It's metal wine bottle caps and collars. I combine them in the same way that a lichen makes its body from what is offered by the wind, water, and earth. Thinking matter.

#2:
Lišejník Cladonia sulphurina (kov, plátno)
Cladonia sulphurina lichen (metal, canvas)

Zde počíná cesta do mikroskopického světa lišejníků. Měřítko cca. 50:1. Tvar těla není určen jako u všech ostatních živých organismů předem danou ideou. Určitý druh okurky vyroste na celé planetě stejně. Tvar každého lišejníku je unikátní, protože odpovídá podmínkám konkrétního místa, kde roste. To je další důvod proč mě lišejníky jako vizuálního umělce zajímají. Jejich tvary jsou nepřeberné. Červené části zobrazeného lišejníku „Cladonia sulphurina“ ukazují, že tento druh je připraven k pohlavnímu rozmnožování.

Here begins the journey into the microscopic world of lichens. Scale approx. 50:1. The shape of the body is not determined, as with all other living organisms, by a predetermined idea. A certain kind of cucumber, for example, will grow in the same way across the whole planet. The shape of each lichen is unique because it responds to the conditions of the place where it grows. That's another reason why I'm interested in lichens as a visual artist. Their shapes are innumerable. The red parts of the lichen „Cladonia sulphurina“ depicted here indicate that this species is ready for sexual reproduction.

#3:
Tělo lišejníků (kov, plátno)
Body of a lichen (metal, canvas)

Měřítko cca. 1000:1. Stavba těla lišejníků zahrnuje dva samostatné organismy, které se rozhodly žít spolu. Protože společný život pro ně byl výhodnější než individuální život. Z toho se jako lidstvo můžeme naučit. Zlatostříbrné části obrazu představují houbu a modré části řasy. Vzájemně si předávají látky, který ten druhý potřebuje. Lišejníky rostou velice pomalu, protože oba dva partneři musí být spokojeni, aby se mohli zvětšovat. Každý z obou partnerů si je vědom celku, který jej přesahuje, tedy celku lišejníku, který je pro oba dva partnery výhodný. Zároveň však každý partner zvlášť pečuje sám o sebe. Předobraz rovnováhy lidstva.

Scale approx. 1000:1. The body structure of lichens involve two separate organisms that have chosen to live together, because living together was preferable to living individually. We as humanity can learn from this. The golden silver parts of the image represent the fungus and the blue parts the alga. They pass on to each other the substance that the other needs. Lichens grow very slowly because both partners must be satisfied in order to for growth. Each partner is aware of the whole that transcends it, the whole of the lichen, which is beneficial to both partners. At the same time, however, each partner separately cares for himself. A picture of the balance of humanity.

#4:
Varianty vrstev těla lišejníku (papír)
Variants of lichen body layers (paper)

Měřítko ca. 2000:1. Materiál obrazů jsou pečetící papírky nalepené na vinných uzávěrech. Našel jsem je jako lišejník jakožto součást chudé, recyklované hmoty, ze které rostu.

Hmotou se myslí. Všechny nepravidelné, utrhané linie na papírových kolážích jsou právě výsledkem myšlení hmoty. Vznikly pootočením přilepené pečetě a jeho odtržením, které se stalo právě v místech, kde to bylo pro přilepenou papírovou pečeť nejvhodnější. Tak myslí hmota: nejjednodušší cestou. Je to cesta, kterou nelze přesně předpovědět. Jen jí provést. A jejím provedením již není možné uskutečnit jinou cestu, jiné myšlení. Myšlení hmoty je skutečně nevratné. Co se utrhne, je utrženo.

Já osobně jsem nic netrhal. Jen jsem lišejnicky komponoval dohromady. Všechna utrhnutí jsou skutečná, provedená těmi, kdo otevírali lahve s vínem. Kompozici obrazu žádné utržení nepodřizuje. Naopak: kompozice je podřízena nalezeným utrhnutím.

Koláže modelují cortexy. To je pevná část lišejníku. Pletivo, které lišejníku propůjčuje robustnost. Jeho ochranná vrstva. Tělo. Tyto koláže-cortexy jsou průzkumem, jak se mohou jednotlivé elementy, které tvoří cortex, k sobě vázat. Koláže vždy sledují jednoduché pravidlo, které spočívá v prodlužování linií. Jejich zárodky se nachází v původním, elementárním materiálu. Linie, které tvoří páteře koláží, mohou pokračovat do obou stran do nekonečna. To je další způsob myšlení hmoty: využití jejích vazebných možností. Ty vytvoří stavebně jednoduché, avšak tvarově rozmanité řetězce. Linie, která rýhuje elementární materiál, vytvářejí svých vzájemným spojením nekonečně dlouhou myšlenku. V tom se řada sama sobě podobá. V čem se sobě nekonečně dlouhé linie nepodobají, v tom spočívá jejich jednoduchá idea, kterou myslí.

V kolážích jsou díry, protržení rytmu, mezery. Ale to je v pořádku, protože ztělesnění, inkarnace každé myšlenky není ideální. Pouze idea je ideální. Každý dotyk s hmotou vytváří „chyby“, „nerovnosti“, „nedokonalosti“. A tak to je s myšlením obecně. Idea, která ve vyřčená, napsaná, znázorněná nutně za svým nevytvořitelným, ideálním předobrazem pokulhává. A možná, pokud myšlení začíná od hmoty, tento ideální předobraz myšlení ani neexistuje. Existuje pouze myšlení, které je vyjádřené hmotou – zvukem, papírem, kovem, písmenem atd. Myšlení myšlenky možná není ani možné.

Scale ca. 2000:1. These works are composed of labels found glued around the neck of wine bottles. I found them, like a lichen, as modest, recycled matter which I can use grow.

Thinking through matter. All the irregular, ragged edges in the paper collages are just the result of thinking matter. They were created by rotating the glued seal and tearing it off, which happened just where it was most convenient for the glued paper seal. That's how matter thinks: in the simplest way. It is a path that cannot be accurately predicted. Only to make it, and by performing it, it is no longer possible to realize another way, another way of thinking. The thinking of matter is indeed irreversible. What is torn off is torn off.

I personally have not torn anything. I was just lichening together. All the tears are authentic, made by those who opened the wine bottles. There are no additional rips made in the composition of the works. On the contrary: the composition is subordinated to the found tears.

The collages model the cortexes. This is the solid part of the lichen. The mesh that gives the lichen its robustness. Its protective layer. The body. These collage-cortexes are an exploration of how the elements that make up the cortex can bind together. The collages always follow a simple rule, which is to extend the lines. We can find their kernel found in the original, elemental material. The lines that form the backbones of the collages can continue indefinitely to either side. This is another way of thinking of matter: exploiting its binding possibilities. These create structurally simple, yet diverse-in-form chains. The lines that we can see in the elementary material create an infinitely long idea by their interconnection. In this the series resembles itself. Where the infinitely long lines do not resemble themselves is in the simple idea they think.

There are holes in the collages, breaks in the rhythm, gaps. But that's okay, because the embodiment, the incarnation of each idea is not ideal. Only the idea is ideal. Every touch with matter creates "mistakes", "irregularities", "imperfections". And so it is with thought in general. An idea, spoken, written, represented, necessarily falls short of its uncreated, ideal antecedent. And perhaps, if thinking starts from matter, this ideal precursor of thought does not even exist. There is only thinking that is expressed in matter – sound, paper, metal, letter, etc. The thinking of thought may not even be possible.